Nedávno
zavládla internetem panika ohledně osudu zahrádkářů kvůli chystanému evropskému
nařízení. Cílem alarmujících zpráv bylo podepsání evropské petice. Ohlas byl
vskutku nevídaný: během několika týdnů stoupl počet podpisů na více než 23 000.
Do diskuze se tedy vložili i ti, kteří mají ono nařízení na pracovním stole. Europoslanec Pavel Poc z Výboru
pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin ENVI svou
argumentaci postavil na tvrzení, že zahrádkáři nejsou
v ohrožení a zachování biodiverzity je v návrhu klíčové. Že se
nařízení přesto může dotýkat i zahrádkářů, vysvětluje ve své reakci
Marek Kvapil, který téma podrobněji zpracoval na svých
stránkách. Nakonec sám pan poslanec, po hlubším prostudování návrhu, na schůzi
svého výboru tento týden doporučil jeho vrácení Komisi.
Návrh
kritizují i další europoslanci, stejně
jako desítky neziskových organizací v Evropě, které se zabývají přechováváním
původních, často neregistrovaných odrůd a byly by nařízením přímo ohroženy.
Jejich zástupci zformulovali připomínky
k návrhu a otevřené
dopisy europoslancům, které podpořily statisíce občanů. Tento týden také
zveřejnili společnou deklaraci, k níž
se připojil např. český Gengel nebo Pro-Bio Liga. Do 4. prosince mají občané
možnost adresovat europoslancům své připomínky k návrhu (viz níže).
V čem je problém?
Nařízení
má nahradit dosavadních 12 směrnic týkajících se uvádění rostlinného
rozmnožovacího materiálu na trh. EU chce vytvořit jeden společný registr všech
odrůd na svém území. Povinnost registrovat odrůdu před její komercializací
platí už dnes, s tím rozdílem, že zapsání do nového registru bude nejspíše
náročnější a dražší a za vedení v seznamu bude třeba každoročně platit. Už dnes
se na hranici zákona ocitají organizace přechovávájící původní odrůdy, pro
které je velmi obtížné až nemožné registraci získat, protože nesplňují kritéria
na standartní osivo.
Úlitba biodiverzitě
Pro
tyto nepřizpůsobivé byla na poslední chvíli (a pravděpodobně
na nátlak veřejnosti a neziskových organizací) vytvořena kategorie
“menšinový trh” (niche market), zásadní argument k ujišťování, že zahrádkáři a
další menší aktéři na trhu jsou tak naprosto v bezpečí. Podle neziskových organizací je
tato kategorie nedostatečná a časem
skoro nebude, kdo by odrůdy pro ně udržoval a rozvíjel – výjimka z registrace
je zatím navržena jen pro podniky do 10 zaměstnanců s ročním obratem max 2
miliony euro, těm ostatním se nevyplatí do šlechtění odrůd pro zahrádkáře
investovat. Navíc výbory AGRI a ENVI, pověřeny analýzou návrhu, zveřejnily
nedávno své stanovisko, které tvrdě vydobytou a vcelku omezenou výjimku
doporučují ještě více otesat. Ve jménu ochrany spotřebitele, transparentnosti a
rovného hřište pro malé
firmy – tedy aby výjimky nemohl nikdo zneužít ke snadnému výdělku. Dlužno podotknout, že článek 23 navrhuje, aby si za určitých
podmínek (jako vlastní laboratoř, odborná způsobilost, apod.) testování a registraci mohly firmy provádět
samy. Tvrdě férově.
Menšinové včera a dnes
A
potřebujeme vůbec nějaké staré odrůdy? Proč nenechat věcem volný průběh? Po staletí
si zemědělci každý rok uchovávali nejlepší semena z úrody na příští setbu. Díky
jejich úsili jsme dostali do vínku bohatý genofond jako společné dědictvíy.
Jenomže co je všech, není ničí a co není ničí, to se nedá prodat. Na cestě kudy
z toho ven posloužila práva duševního vlastnictví. Takže si pěstitelé nově
vykříženou odrůdu nechají zaregistrovat a tím ochrání svou investici před konkurencí.
Registrovaná semena dnes pokrývají většinu trhu. Zpravidla si je zemědělci u
osivářů každoročně kupují, protože samozásobení je časově náročné a ne vždy
úspěšné. Navíc hybridní semena typu F1 nemají v dalších generacích stejné (čili
tak dobré) vlastnosti, takže pokud vůbec vzejdou, není v podstatě o co stát. K
patentovaným geneticky modifikovaným semenům, k jejichž každoročnímu nákupu se
zemědělci upíšou vstupní smlouvou, tak už byl vlastně jen krůček.
Když ptáčka lapají
Nezasvěceného
laika by možná napadla nevinná otázka: proč se tedy zemědělci nechají takhle
držet pod krkem? Odpovědí je kouzelné slůvko: konkurenceschopnost. Jak dobře
ukazuje například dokument Semena svobody,
jsou zemědělci po celém světě tlačeni k přechodu na hybridní osivo s většími
výnosy. I kvůli tomu klesla během posledních 100 let biologická
rozmanitost odhadem o 75 procent. Generacemi uchovávané dědictví nám tak
nenávratně proklouzává mezi prsty, navíc v době rostoucích klimatických změn a
výkyvů, vůči kterým je standardizované osivo méně odolné. Potravinová závislost
obyvatel planety se zvyšuje. Půda je vyčerpaná neohleduplným obhospodařováním. Světový
osivářský trh je monopolizován hrstkou nadnárodních společností, které často
produkují vedle osiva i umělá hnojiva a pesticidy – stávají se tak obchodníky
zázračných formulí vše v jednom (zdroj).
Kdo
bude převozníkem
A tak se z původních odrůd stala
okrajová záležitost. Současná i připravovaná legislativa neukazuje ambice tento
proces nějak zvrátit, jakoby staré odrůdy byly zakonzervované muzejní exponáty,
které mají i nadále zůstat vzácné. Máme více pochopení pro 20 let práce
šlechtitele než stovky generací, které křížily a přechovávaly původní odrůdy a
zajistily nám přežití. Zodpovědný a náročný úkol zachránit, co se dá, zbývá na
nadšence a malé organizace, kterým nový návrh háže pod nohy další klacky. Možná
bychom se měli na celou věc dívat z druhé strany. Mělo by být opravdu cílem
držet původní odrůdy pod menšinovou pokličkou a vytlačovat je ze zorného pole? Neměly
by se spíše stát základem udržitelného zemědělství, když to konvenční míří na
slepou kolej? Měla by být semena jako zdroj obživy vlastněna a monopolizována? Klíčem
k přežití je přizpůsobivost a rozmanitost. Myslím, že vsadit na jednu kartu je
zkrátka riskantní. Nevidím
jediný důvod, proč by pod záminkou ochrany spotřebitele a transparentnosti měla
být ohrožena potravinová soběstačnost budoucích generací.
Článek publikován na Britských listech.
