Poměřovat věci kolem jinak než jejich peněžní
hodnotou se moc nenosí. A tak všichni přepočítáváme, jestli se nám to či ono
vyplatí. Hlavně znát svou cenu. Nedřít zadarmo. Myslet na sebe. Svět se tak
mění v jeden velký ring. Kdo
tuhle hru nechce hrát, vyslouží si často nálepku hloupého, v lepším případě
příliš dobrosrdečného, měkkého a vlastně samého proti sobě.
Neuvěřitelný Todmorden
Ale najdou se i takoví, kteří se přesto rozhodnou,
že v tomhle už nejedou. Jako obyvatelé britského
městečka Todmorden nedaleko Manchesteru. Má okolo 10 000 obyvatel a v minulosti proslulo textilní výrobou. V poslední době se ale potýká s ekonomickou
krizí, vysokou nezaměstnaností a odlivem obyvatel. Až potud nic neobvyklého. Ovšem
místní nehodlali sedět s rukama v klíně. Přemýšleli, jaká činost
by oslovila co nejvíce lidí a oživila skleslou náladu. Jsme závislí na dovozu potravin?
Nemáme práci? Sousedské vztahy a soudržnost nestojí za moc? Co jiného spojuje lidi lépe než jídlo (pránisté
prominou). Aby se mohli zapojit opravdu všichni, mělo by být dostupné všem. A
tak vzali motyky a osázeli záhony ve městě.
U
zrodu projektu, který dostal název Incredible edible
(neuvěřitelné jedlé), stojí dvě ženy - Pamela
Warhurst a Mary Clear. Jejich nápad získal neuvěřitelně rychle přízeň jak místních obyvatel, tak dalších měst v
Británii i v zahraničí. Během pěti let přilákal do města zástupy turistů i samotného prince
Charlese a aktivně se připojily desítky
zemí po celém světě (největšímu ohlasu se těší ve Francii, kde od loňského roku
vznikly skupiny v desítkách měst a vesnic). Do vytváření jedlého města se
nedávno pustili také v Bratislavě. Akce v podobném duchu najdeme i u nás pod názvem partyzánské zahradničení (guerrilla gardening) nebo komunitní zahrady.
Kdo se neptá, nedostane zápornou odpověď
aneb kdo mlčí, souhlasí
A jak to celé funguje? To prostě příjdou na
záhon vedle autobusové zastávky a zasejí tam hrášek? V podstatě ano. Podle zákona se nesmí na
cizím pozemku nic stavět, což se sázení netýká. Pokud majitel nesouhlasí, tak
je třeba vše vrátit do původního stavu. Vzhledem k tomu, že je půda často v
lepším stavu než byla, je to sice těžké, ale zatím si nikdo nestěžoval. Párkrát
už tedy prostor vyklidili, ale například jedno místo, opuštěné kvůli plánované
stavbě, leží už rok tak, jak jej nechali.
Což jen potvrzuje, že snaha o legalitu a
oficiální proceduru je delší zato horší cesta, jak se ukázalo i v případě
záhonu před policejní stanicí. Na něj nejprve povolení žádali. Velitel jim ale
bokem sdělil, že žádost by čekala několikaletá peripetie od jednoho nadřízeného
k dalšímu, na jejímž konci by byla pravděpodobně zamítavá odpověď. Naštěstí
kopr i dobromysl rostou nelegálně bez výčitek a pod svícnem krásně
prospívají.
Přibývají zároveň i jedlé výsadby “na
objednávku” jako před základní školou, lékárnou nebo novým zdravotnickým zařízením,
které si žadatelé sami financují. Veškeré aktivity samotné skupiny však
zůstávají na bázi dobrovolnictví.
Žádná organizace, žádné členství, žádná závislost na sponzorech
Heslem je jednoduchost a přidat se může každý. Nejdříve byly plochy rozdělené mezi
jednotlivé dobrovolníky, ale postupně se osvědčilo rozdělit práci pokaždé na pravidelné víkendové schůzce mezi ty, kteří se ten
den sejdou. Na papíře jich je přihlášených několik stovek, opravdu aktivních se
zapojuje pár desítek, přesto se ale do města stěhují další nadšenci, kteří
chtějí přiložit ruku k dílu. Náplň je v podstatě ideální: udělá se prostě tolik
práce, kolik rukou je k dispozici. A tak se potichu a nenápadně městečko
proměňuje v jedlou zahradu. Lidé jsou plní elánu a tvořivosti. Přesto, že ještě
spousta ploch čeká na proměnu, Todmordenští se nezastavili u sázení.
Dělí se také o další úkoly - webovou stránku, komunikaci s novináři a zájemci, exkurze pro návštěvníky, účast na
zahraničních akcích, pokladnu… Organizují setkávání pro všechny obyvatele, na kterých společně připravují jídlo. Zvelebují školní pozemky, jejichž úrodu zpracovávají ve školní jídelně. V současné době spolupracují s mnoha
organizacemi, školami a firmami, některé z nich vytvořily na základě projektu
nové učební programy a kurzy, kde učí základy zahradničení, permakultury,
zpracování potravin a dalších dovedností vedoucích k soběstačnosti. V září by mělo
být otevřena nová vodní zahrada na pozemku místní střední školy pro chov ryb a
pěstování metodou aquaponie.
Klíč k soudržné komunitě
I když by se na první pohled mohlo zdát, že
zelenina zdarma se nebude zamlouvat místním zemědělcům, opak je pravdou. Cílem
není pokrýt celou místní spotřebu zeleninou vypěstovanou podél cest. Lidé ale začali upřednostňovat
místní výrobky. Vzniklo mnoho nových firem, které na vývěsních štítech hrdě
udávají vedle ceny také vzdálenost z místa původu a soupeří mezi sebou o
nejkratší dopravní stopu.
Místní obyvatelé jsou spokojenější, navazují užší sousedské vztahy a ve městě klesl
vandalismus, což potvrzuje i policie. Z vymírajícího městečka se pomalu a
nenápadně stává kvetoucí živá obec. Vznikla dokonce nová ulice, která nese název Opylovací. Vedle důrazu na ochranu včel je zároveň symbolem řetězové akce. Je osázená medonosnými rostlinami a vede k místnímu tržišti,
které je pravidelným a oblíbeným místem k setkávání.
Kdo chce, hledá způsoby
Příběh Todmordenu je v podstatě velmi
prostý. Reagovali na každodenní problémy, se kterými se dnes potýká skoro
každý. Připadá vám to neuvěřitelné? Není nic snazšího, než to vyzkoušet ve
vlastním městě. Název
není důležitý. Konkrétní informace vám zkušenější vždycky rádi poskytnou. Pokud
se vám líbí myšlenka potravinové soběstačnosti, sousedské soudržnosti a
společné práce pro dobrou věc, stačí vysadit do truhlíku před vaším domem pár
bylinek a dát je k dispozici kolemjdoucím. A uvidíte, kolik včel na ně
přilákáte.
rozšířená upravená verze vyšla v Sedmé generaci z prosince 2012.
