(vyšlo ve sborníku Včely jinak)
Z celé hmyzí říše se včely těší snad největšímu uznání.
Jejich píli si dokonce mezi lidmi dáváme za vzor – vždyť taky plodů jejich
práce denně užíváme. Je až neuvěřitelné, jak zásadní a rozmanitou roli hrají v
celém ekosystému. Měli bychom si je předcházet nejen zištně kvůli medu a dalším
včelím produktům, ale především proto, že zajišťují opylováním plodin naše
přežití a zachování koloběhu v přírodě. Dávné civilizace si jejich důležitosti
byly dobře vědomy a včela medonosná byla pro mnohé z nich posvátná. Dnešní
společnost se vymyká z kloubů a dopady našeho bezohledného chování na včely
jsou varovným signálem. Když vidíme, v jakém jsou dnes zuboženém stavu a jak nadnárodní
firmy investují veliké peníze do výzkumu umělých opylovačů, aby se ochranou
včel nemuseli zabývat, je z toho do pláče. Ale samotné slzy naši vinu nesmyjí.
Jak tedy z bludného kruhu ven?
Často dnes slýcháme vzletná slova o efektu motýlích křídel a
drobných řetězových akcí, do kterých se může zapojit každý z nás. Ale českou
skeptickou povahu často napadne, jestli to nejsou jen plané řeči. Co zmůžu jako
jedinec proti těm, kteří pro opylení tisíců hektarů monokultur sváží každoročně
včely z celého světa, vystavují je tunám pesticidů nebo krmí cukrem, aby
prodali více medu? Vždyť jsem jen kapka v moři, kde většina staví na
krátkodobém zisku… Ale někdo prostě nemůže jen bezmocně přihlížet, i když se
úkol zdá nemožný. Byť jen pro čisté svědomí, že přidá svůj díl na správnou
misku vah a třeba i inspiruje další.
Město
na talíři
Ukázat
cestu dobrým směrem se rozhodli také v britském městečku Todmorden. V čem je tak
výjimečné? Na první pohled na něm není neobvyklého: v minulosti proslulo
textilní výrobou, poslední dobou se ale potýká s ekonomickou krizí, vysokou
nezaměstnaností a odlivem obyvatel. Až potud by takový popis seděl i na mnoho
českých měst. Ovšem místní nehodlali jen lamentovat s rukama v klíně. Před více
než pěti lety dalo padesát z nich hlavy dohromady a přemýšleli, jaká činost by
jim oživila skleslou náladu a zároveň oslovila co nejvíce lidí. Nemáme práci?
Sousedské vztahy a soudržnost nestojí za moc? Jsme závislí na dovozu potravin?
Vypěstujme si společně jídlo! A tak v následujících týdnech vzali motyky a rýče
a pustili se do obdělávání zelených ploch ve městě.
U zrodu projektu, který dostal název Incredible edible (Neuvěřitelné jedlé), stojí dvě ženy
— Pamela Warhurst a Mary Clear. Příběh Todmordenu je v podstatě velmi prostý.
Jeho obyvatelé jen aktivně reagovali na každodenní problémy, se kterými se dnes
potýká mnoho z nás. Jejich nápad se bleskově ujal jak u místních obyvatel, tak
v dalších městech v Británii i v zahraničí. K nápadu se totiž rychle připojily
desítky zemí po celém světě, včetně metropolí, jako je Londýn; největšímu
ohlasu se těší ve Francii, kde během jednoho roku vznikly podobné skupiny v
desítkách měst a vesnic. Do vytváření jedlého města se nedávno pustili také v
Bratislavě.
Návrat královen
Tvořiví Todmordenští se ale nezastavili
u sázení. Organizují i setkávání pro všechny obyvatele, na kterých společně
připravují jídlo. Zapojují žáky do zvelebování školních pozemků, na jejichž
úrodě si pak pochutnají ve školní jídelně. Také díky této inspiraci začali
upřednostňovat místní výrobky „s příběhem“, a tak vzniklo mnoho nových firem,
které na vývěsních štítech hrdě udávají vedle ceny také vzdálenost od místa
původu a soupeří mezi sebou o co nejkratší dopravní stopu. Obyvatelé společně
objevují základy zahradničení, permakultury, zpracování potravin a dalších
dovedností vedoucích k soběstačnosti. Z vymírajícího městečka se tak pomalu a
nenápadně stává kvetoucí živá obec.
¨
Od květů k úrodě je ale dlouhá cesta, na
které hrají klíčovou roli právě včely. V Todmordenu jsou si proto vědomi jejich
důležitosti a věnují jim patřičnou pozornost a uznání. Hned ve druhém roce se
pustili do objevování tajů ohleduplného včelaření. Protože v nejbližším okolí včelaři
skoro vymizeli, několik nadšených se horlivě školilo ve včelařských
dovednostech, podniklo exkurzi do francouzských Ceven za divoce žijícími
včelami a v červenci 2010 Todmorden uvítal první dva roje. Vzájemným sžíváním a
objevováním se místní do včel tak zamilovali, že hledali způsoby, jak probudit
větší zájem u ostatních obyvatel.
Opylování má zelenou
Mezitím
samotný “jedlý” projekt přilákával do města stále více zvědavých z celého
světa. Vznikl tedy nápad vytvořit naučnou stezku, která se celá ponese ve
včelím duchu. Aby získali prostředky na její realizaci, přihlásili se obyvatelé
pod heslem “Dejte včelám šanci” (Give bees a chance) do každoroční soutěže “The
People’s milions”. Poutavý nápad i výborná kampaň oslovily dostatek
hlasujících, kteří poslali včelí projekt do finále. Zelená stezka (The Green
route) byla slavnostně otevřena 4. června 2012 při Opylovací přehlídce. Velkolepé
akci předcházely pečlivé přípravy, které si pílí a usílím v ničem nezadaly s
včelími oslavenkyněmi – probíhaly dílny na přípravu nápaditých kostýmů, plakátů
a výzdoby městečka. To se v den D roztančilo a rozezpívalo, za veselého
skotačení desítek barevných včel v nadživotní velikosti. Všichni radostně
oslavovali společné dílo, která má inspirovat a přilákat další opylovače.
Napomáhá
tomu také zbrusu nová ulice – Opylovací, která uzavírá Zelenou stezku a spojuje
hlavní ulici s místním tržištěm, oblíbeným sociálním uzlem. Název znázorňuje
“nakažlivost” jedlého nápadu i důležitost medonosných rostlin. Vůně svazenky,
levandule a dalších tak láká kolemjdoucí i včely. Samotná stezka, kterou zdobí
několik umělecky zpracovaných úlů, má přes deset zastávek, z nichž mnohé hovoří
právě o včelách, jejich dovednostech a významu pro člověka i planetu.
Pod svícnem rozsvíceno
Todmordenští po vzoru včel pilně šíří inspiraci
dál. Loni uspořádali několik
bezplatných kurzů o důležitosti včel a včelaření, které se v okolí utěšeně rozrůstá.
Stejně jako u samotného pěstování si uvědomují, že klíčem úspěchu jsou zdravé
základy a zapojují do včelaření nejmenší obyvatele. Děti se tak mohou od
malička účastnit procesu opylování a obdivuhodného společenství. Vidí, jakou dá
práci vypěstovat jídlo a jak jsou pro to včely důležité. A věřím, že i v
dospělosti budou ohleduplný přístup k nim brát za naprosto samozřejmý a
přirozený.
Obyvatelé Todmordenu neměli ambice spasit
svět, chtěli “jen” zlepšit a zpříjemnit svůj každodenní život. Udělali prostou
věc – rozhodli se dívat na svět z lepší stránky a brát nepřízeň jako výzvu. Zastavili
se, ztišili, rozhlédli kolem a zaposlouchali. Došlo jim, že když jídlo na cestě
z pole na talíř přepluje oceán, ochuzují se nejen o kontrolu jeho kvality, ale
především o účast na jeho vzniku, kontakt s půdou a rostlinami. Snaha zkrátit
celý okruh na dosah ruky je dovedla k uvědomění, jak je naše existence
začleněna v provázaném koloběhu, který je třeba respektovat a chránit. Po vzoru
včel vytvářejí soudržné společenství, ve kterém každý najde své místo. Jejich
příběh ukazuje, že činnost vycházející z vnitřního přesvědčení má mnohem větší
dlouhodobý dopad než příkazy a nařízení. Naplňuje nadějí, že když bude každý s
láskou a úctou pečovat o své nejbližší okolí, pomalu a nenápadně za neslyšného mávání
křídly se svět promění v jedlou zahradu, ve které může být dobře lidem i
včelám.