A je to aspoň k jídlu?

 

Poměřovat věci kolem jinak než jejich peněžní hodnotou se moc nenosí. A tak všichni přepočítáváme, jestli se nám to či ono vyplatí. Hlavně znát svou cenu. Nedřít zadarmo. Myslet na sebe. Svět se tak mění v jeden velký ring. Kdo tuhle hru nechce hrát, vyslouží si často nálepku hloupého, v lepším případě příliš dobrosrdečného, měkkého a vlastně samého proti sobě.

Neuvěřitelný Todmorden

Ale najdou se i takoví, kteří se přesto rozhodnou, že v tomhle už nejedou. Jako obyvatelé britského městečka Todmorden nedaleko Manchesteru. Má okolo 10 000 obyvatel a v minulosti proslulo textilní výrobou. V poslední době se ale potýká s ekonomickou krizí, vysokou nezaměstnaností a odlivem obyvatel. Až potud nic neobvyklého. Ovšem místní nehodlali sedět s rukama v klíně. Přemýšleli, jaká činost by oslovila co nejvíce lidí a oživila skleslou náladu. Jsme závislí na dovozu potravin? Nemáme práci? Sousedské vztahy a soudržnost nestojí za moc? Co jiného spojuje lidi lépe než jídlo (pránisté prominou). Aby se mohli zapojit opravdu všichni, mělo by být dostupné všem. A tak vzali motyky a osázeli záhony ve městě. 

U zrodu projektu, který dostal název Incredible edible (neuvěřitelné jedlé), stojí dvě ženy - Pamela Warhurst a Mary Clear. Jejich nápad získal neuvěřitelně rychle přízeň jak místních obyvatel, tak dalších měst v Británii i v zahraničí. Během pěti let přilákal do města zástupy turistů i samotného prince Charlese a aktivně se připojily desítky zemí po celém světě (největšímu ohlasu se těší ve Francii, kde od loňského roku vznikly skupiny v desítkách měst a vesnic). Do vytváření jedlého města se nedávno pustili také v Bratislavě. Akce v podobném duchu najdeme i u nás pod názvem partyzánské zahradničení (guerrilla gardening) nebo komunitní zahrady.

 

Kdo se neptá, nedostane zápornou odpověď aneb kdo mlčí, souhlasí

A jak to celé funguje? To prostě příjdou na záhon vedle autobusové zastávky a zasejí tam hrášek? V podstatě ano. Podle zákona se nesmí na cizím pozemku nic stavět, což se sázení netýká. Pokud majitel nesouhlasí, tak je třeba vše vrátit do původního stavu. Vzhledem k tomu, že je půda často v lepším stavu než byla, je to sice těžké, ale zatím si nikdo nestěžoval. Párkrát už tedy prostor vyklidili, ale například jedno místo, opuštěné kvůli plánované stavbě, leží už rok tak, jak jej nechali. 

Což jen potvrzuje, že snaha o legalitu a oficiální proceduru je delší zato horší cesta, jak se ukázalo i v případě záhonu před policejní stanicí. Na něj nejprve povolení žádali. Velitel jim ale bokem sdělil, že žádost by čekala několikaletá peripetie od jednoho nadřízeného k dalšímu, na jejímž konci by byla pravděpodobně zamítavá odpověď. Naštěstí kopr i dobromysl rostou nelegálně bez výčitek a pod svícnem krásně prospívají. 

Přibývají zároveň i jedlé výsadby “na objednávku” jako před základní školou, lékárnou nebo novým zdravotnickým zařízením, které si žadatelé sami financují. Veškeré aktivity samotné skupiny však zůstávají na bázi dobrovolnictví. 

  
 Žádná organizace, žádné členství, žádná závislost na sponzorech

Heslem je jednoduchost a přidat se může každý. Nejdříve byly plochy rozdělené mezi jednotlivé dobrovolníky, ale postupně se osvědčilo rozdělit práci pokaždé na pravidelné víkendové schůzce mezi ty, kteří se ten den sejdou. Na papíře jich je přihlášených několik stovek, opravdu aktivních se zapojuje pár desítek, přesto se ale do města stěhují další nadšenci, kteří chtějí přiložit ruku k dílu. Náplň je v podstatě ideální: udělá se prostě tolik práce, kolik rukou je k dispozici. A tak se potichu a nenápadně městečko proměňuje v jedlou zahradu. Lidé jsou plní elánu a tvořivosti. Přesto, že ještě spousta ploch čeká na proměnu, Todmordenští se nezastavili u sázení. 

Dělí se také o další úkoly - webovou stránku, komunikaci s novináři a zájemci, exkurze pro návštěvníky, účast na zahraničních akcích, pokladnu… Organizují setkávání pro všechny obyvatele, na kterých společně připravují jídlo. Zvelebují školní pozemky, jejichž úrodu zpracovávají ve školní jídelně. V současné době spolupracují s mnoha organizacemi, školami a firmami, některé z nich vytvořily na základě projektu nové učební programy a kurzy, kde učí základy zahradničení, permakultury, zpracování potravin a dalších dovedností vedoucích k soběstačnosti. V září by mělo být otevřena nová vodní zahrada na pozemku místní střední školy pro chov ryb a pěstování metodou aquaponie.

Klíč k soudržné komunitě

I když by se na první pohled mohlo zdát, že zelenina zdarma se nebude zamlouvat místním zemědělcům, opak je pravdou. Cílem není pokrýt celou místní spotřebu zeleninou vypěstovanou podél cest. Lidé ale začali upřednostňovat místní výrobky. Vzniklo mnoho nových firem, které na vývěsních štítech hrdě udávají vedle ceny také vzdálenost z místa původu a soupeří mezi sebou o nejkratší dopravní stopu.  

Místní obyvatelé jsou spokojenější, navazují užší sousedské vztahy a ve městě klesl vandalismus, což potvrzuje i policie. Z vymírajícího městečka se pomalu a nenápadně stává kvetoucí živá obec. Vznikla dokonce nová ulice, která nese název Opylovací. Vedle důrazu na ochranu včel je zároveň symbolem řetězové akce. Je osázená medonosnými rostlinami a vede k místnímu tržišti, které je pravidelným a oblíbeným místem k setkávání.

Kdo chce, hledá způsoby 

Příběh Todmordenu je v podstatě velmi prostý. Reagovali na každodenní problémy, se kterými se dnes potýká skoro každý. Připadá vám to neuvěřitelné? Není nic snazšího, než to vyzkoušet ve vlastním městě. Název není důležitý. Konkrétní informace vám zkušenější vždycky rádi poskytnou. Pokud se vám líbí myšlenka potravinové soběstačnosti, sousedské soudržnosti a společné práce pro dobrou věc, stačí vysadit do truhlíku před vaším domem pár bylinek a dát je k dispozici kolemjdoucím. A uvidíte, kolik včel na ně přilákáte.

rozšířená upravená verze vyšla v Sedmé generaci z prosince 2012.