Dnes za peníze, zítra zadarmo?

Živíme v sobě názor, že nic není zadarmo a vše si musíme zasloužit. Nechceme nikomu nic zůstat dlužni. Kdo nepracuje, ať nejí. Jako by rovnost nebyla výsada, ale trest. Jako ostříži sledujeme své bližní, jestli náhodou na nás neparazitují, nemají něco bez námahy. Zadarmo! To radši ať nikdo nemá nic. Ve jménu demokracie a spravedlnosti se ale nenápadně vytrácí soucit, pochopení a solidarita.

Když jsem byla malá, vůbec mě nenapadlo zpochybňovat autority a stávající systém. Prostě to tak je. Naopak jsem vůči nim měla velkou úctu a podvědomý strach, abych nešlápla vedle. Měla jsem dobré známky, bavilo mě plnit úkoly a dělat, co se ode mně očekává. Vyrůstala jsem v představě, že tak to má být a že stačí postupovat podle plánu, aby byl můj život spokojený a úspěšný. Ale postupně jsem si všímala, že spoustě lidem kolem se to nedaří. Kontaktem s přemýšlivými lidmi a dobrými knihami jsem svůj pohled pomalu měnila. Vždy, když ke mně došla myšlenka, která nakoukla za roh, vystoupala na vyhlídku či prolezla až ke kořenům a obrátila dosavadní principy naruby, cítila jsem, jak je osvěžující zpochybnit stávající a pohlédnout novým směrem. Čím dál častěji jsem potřebovala utéct z davu, vyšplhat na větev a pozorovat proud z klidného bodu. A čím dál víc mi připadalo nesmyslné, že tolik lidí je nespokojených a nedělají to, co chtějí, i když zároveň všichni hrajeme divadlo, že tak to prostě musí být. A kdo tu hru nechce hrát, ten je příživník a lenoch.

Jsem přesvědčena, že bez úsilí člověk nikam nedojde. Ale kam potom zařadit ty, kterým vše spadne do klína? Jakto, že si někdo vydělá za rok, co druhý za celý život ne? Kolik lidí chodí do práce, která je vůbec netěší, dokonce ubíjí, jen proto, aby zaplatili nájem, energie a jídlo? Než něco mám taky hrát, chci vědět, proč, a jestli to nejde jinak. Než mám investovat tolik energie a času (vlastně celý život), chci vědět, že to opravdu má cenu.

A tak jsem potkala myšlenku základního příjmu. Je velice prostá: každý člověk by během celého života dostával od státu měsíční příjem, někdy také označovaný jako občanský plat, který by pokryl základní životní potřeby. Nahradil by také všechny stávající dávky a tím ušetřil na administrativě s nimi spojené. Základem je teze, že úkolem techniky a pokroku je osvobodit lidi od práce, jenomže v současném pojetí to akorát způsobuje narůstající nezaměstnanost, umělé vytváření zbytečných pracovních míst, frustraci a vykořisťování.  

Myšlenka nepodmíněného příjmu není včerejší. Mezi prvními s ní přišel belgický filozof P. Van Parijs a už pár desítek let ji rozpracovává společnost BIEN. Ve Švýcarsku už o základním příjmu chystají celostátní referendum. V českém prostředí byla do nedávna okrajová. Mezi prvními o ní napsala A. Wagnerová a další články přibývají letos, v rámci evropské občanské iniciativy, která sbírá podpisy, aby se myšlenkou podrobně zabývalo vedení EU. Podepsat petici do 14. ledna lze na této stránce. Více informací najdete na internetových stránkách české skupiny, která myšlenku základního příjmu propaguje. 

Nápad čelí kritice hned z několika stran. Například, má člověk právo dělat si, co skutečně chce? Možná bychom se měli smířit s tím, že naše existence na Zemi je opravdu nezasloužená a nikdy nemůžeme splatit vše, co dostaneme nebo můžeme využívat. Jsme dnes zvyklí na mnoho sociálních výdobytků, které by se také daly označit za „nespravedlivé“ ulehčování života. Podpora v nezaměstnanosti, přídavky, zdravotní péče... 

Co by pak lidi motivovalo k práci? Je další častá obava. Nepřímo tak potvrzujeme, že práce je vynucená, pokud bychom nad sebou neměli bič, vše by se sesypalo. (dlužno podotknout, že podobné obavy panovaly mezi otrokáři před zrušením otroctví...) V takovém modelu chceme žít? Nenastal třeba čas postoupit zase o krok dál? Záleží ale na tom, jestli opravdu chceme, aby se i naši bližní měli dobře i za cenu toho, že sami budeme mít „jenom“ dost. Ale zkuste se zasnít: jak by vypadal váš život, kdybyste mohli dělat to, co vás opravdu těší a naplňuje? Co všecko by se změnilo? Opravdu to neláká?

A zbývá poslední trumf odpůrců: „To je všecko pěkné, ale nepůjde to financovat.“ Ale copak na světě není dost zdrojů? Čísla ukazují pravý opak, problém je spíš kumulace bohatství. Zdroje existují, “zbývá jen” najít vůli k jejich spravedlivějšímu přerozdělení. Protože pokud neuhneme ze současného směru, za chvíli už ani boháči nebudou mít čím si přecpané kapsy dál plnit.

Základní příjem není žádný zázračný lék na všecky bolístky naší společnosti. Vnímám ho spíše jako prostředek k přeměně společnosti, která by nehodnotila práci jen penězi. Záleží na každém, jestli chce jen přežívat, nadávat a úzkostlivě střežit svůj majeteček nebo prožít svůj život naplno, sdíleně a s respektem ke svým bližním. A tohle může být jeden ze způsobů, jak se k tomu přiblížit.

Kdo získává a kdo ztrácí

Už skoro dva roky běží Příbehy pro Ivanu. Přečetla jsem téměř všechny a přestože je to vlastně pořád stejné téma, každý další je něčím jedinečný a obohacující. Jsem za ně moc vděčná, protože mi pomáhají vytrvat v mém putování proti proudu, které začalo právě u porodu našeho synka (narodil se den po vydání prvního rozsudku v září 2011). V té době ještě nefungovaly tyhle stránky, ale sdílené zkušenosti jiných maminek mi pomohly k rozhodnutí, které je pro mě napořád zdrojem vnitřní síly a mateřského sebevědomí.

Domácí porod byl vykročením na trnitou cestu, na které pravda občas padám „na hubu“ a rouhavě si přeju, abych mohla žít v sladké nevědomosti, mít dítě seřízené jako hodinky, které chápe, že já vím, co je pro něj nejlepší, přes den ho odložit v jeslích, večer s plyšákem do pokojíčku, přijímat vděčně a bez obav všechny nabízené léky a očkování stejně jako sladkosti na míru a záplavu plastových příšerek, abych ho ochránila a neupírala mu dětské radosti. Vím, že kdybych si tehdy nepostavila hlavu, s velkou pravděpodobností by mě v porodnici posadili do takového konvenčního vlaku (nebo vleku?). Ale z těhle slabých chvilek se rychle otřepu a zase jsem neskonale šťastná, že můžu prožívat každou chvilku vedle toho stvořeníčka, které se k nám ve spánku tulí, kojí se na přání, je neposedné, zdravé a spokojené. A tehdy mi vždycky dojde, jaká síla je v tomhle kolektivním předávání zkušeností a posilování mateřské intuice, zodpovědnosti a naslouchání potřeb.

Vždycky mi je líto každé maminky, která si musí projít nějakou špatnou zkušeností a nechápu, proč věcí jako neodnášení dítěte či vysvětlování zákroků a respektování dalších potřeb je tak těžké dosáhnout. A o co víc, ty matky, které se toho dožadují, se setkávají s pohrdáním a odsouzením okolí. Vy z toho naděláte, myslíte si, že všemu rozumíte, přežila to každá, zdraví dítěte za to stojí... a podobné vyděračské a popírající reakce. Žiju v zahraničí, takže jsem zatím nezažila žádnou přímou konfrontaci, ale dost mi osvětlila nedávná diskuze zdravotníků ohledně chystaných „změn“ na portále Medicinal Tribune.

Tak proto je tak těžké něco změnit. Páni doktoři držkují jako rozmazlené děti, kterým někdo sáhl na jejich hračku. Zoufalost, jak se jim vše drolí pod rukama. Ministerstvo ustupuje potrhlým ženským, které by je chtěly poučovat? A těm to navíc není dost a ještě si dovolí v diskuzi oponovat? Ta nehoráznost, ten nevděk, kam ten svět spěje! Ruce líbat bychom jim měli za nasazení, se kterým zachraňují naše životy. A média jim podkuřují, pořád to někdo vytahuje, copak veřejnost těch pár divoženek opravdu zajímá?

Dřív jsem byla bojovnější, podobné řeči mě vytáčely a všecko ve mně vřelo. Dneska si připadám silnější, už mě to tolik nezasáhne. Vím, že jsem spokojená máma spokojeného kloučka a žádnému zoufalci se nepodaří mé podřeby zesměšnit a podkopat. Vlastně jsem těm doktorům vděčná, protože na mojí proměně mají velký podíl. Díky jejich přístupu jsem k domácímu porodu došla v podstatě vylučovací metodou, třeba bych ho jinak úplně minula, a to by mě zpětně mrzelo. Místo lamentování nad rebelskými „pacientkami“ by se doktoři měli spíš chytit za nos a přiznat si, že k tomu proklínanému domácímu porodu doženou velkou část rodiček sami. A že dlouho už pod něj všechny skutečné nedostatky porodnictví nepůjde zametat. Jejich zkostnatělé postoje a pohrdání v jistém smyslu celou věc usnadňují. „Vybičovali“ nás k tvoření tohoto kolektivního příběhu, předávání zkušeností, podpory a inspirace. Díky tomu přibývá silných žen, které vědí, co chtějí. Kdyby hráli diplomatičtěji, možná bychom se jako ona pověstná žába už dávno uvařily v hrnci.

A taky mi je jich líto. Přemýšlím, kolik z nich si nese trauma z násilného porodu, separace, nedostatku citu, když své ochuzení, možná nevědomky, ordinují dalším. Mají tak výsadní povolání, u kterého jsou přítomni zrození, a oni vůbec nic nepochopili. Přetahují se o otěže ve slepém přesvědčení, že opravdu něco řídí. Plivají, koušou, ubližují. Překroutili celou věc na boj kdo z koho a nejspíš cítí, že dlouho nevydrží. Musí si připadat vyčerpaní, nepochopení, odstrkovaní. Jsem jim vděčná, že mi vždycky připomenou, jaké saze z bojiště by i na mě ulpěly, kdybych na to šla stejně.

Za několik (snad málo) let se věci změní. Je to naprosto nevyhnutelné – změnu vede pud sebezáchovy a zdravý rozum. Navíc tímto směrem ukazují také vědecké studie a závěry odborníků v zahraničí, což ještě společnost potřebuje, aby znovuobjevila přirozené chování. Možná jsme zatím v menšině, ale pomalu nás příbývá a škatulka alternativní bude brzo tak přeplněná, že ztratí svůj význam. Příští generace (možná už naše děti?) budou těžko chápat, že bylo nutné se mediálně handrkovat o způsobilost porodních bab asistovat u porodu, o schopnost rodiček naslouchat svému tělu a děťátku a vést porod vlastním tempem, nebo o důležitost nepřetržitého kontaktu matky s novorozencem. Naši lékaři by si měli rychle spočítat, na které straně historie chtějí stát. Jestli by místo „charakterního“ zastávání stejného postoje nebylo užitečnější pro ně i okolí opustit potápějící se loď a nebýt svým potomkům k smíchu. Tak jim v tomhle bilančním čase přeju rozlišovací schopnost, pokoru a pochopení. Nikdy není pozdě na to zvolit správný směr.

Slepá skvrna v ohrožení

Nedávno zavládla internetem panika ohledně osudu zahrádkářů kvůli chystanému evropskému nařízení. Cílem alarmujících zpráv bylo podepsání evropské petice. Ohlas byl vskutku nevídaný: během několika týdnů stoupl počet podpisů na více než 23 000. Do diskuze se tedy vložili i ti, kteří mají ono nařízení na pracovním stole. Europoslanec Pavel Poc z Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin ENVI svou argumentaci postavil na tvrzení, že zahrádkáři nejsou v ohrožení a zachování biodiverzity je v návrhu klíčové. Že se nařízení přesto může dotýkat i zahrádkářů, vysvětluje ve své reakci Marek Kvapil, který téma podrobněji zpracoval na svých stránkách. Nakonec sám pan poslanec, po hlubším prostudování návrhu, na schůzi svého výboru tento týden doporučil jeho vrácení Komisi.

Návrh kritizují i další europoslanci, stejně jako desítky neziskových organizací v Evropě, které se zabývají přechováváním původních, často neregistrovaných odrůd a byly by nařízením přímo ohroženy. Jejich zástupci zformulovali připomínky k návrhu a otevřené dopisy europoslancům, které podpořily statisíce občanů. Tento týden také zveřejnili společnou deklaraci, k níž se připojil např. český Gengel nebo Pro-Bio Liga. Do 4. prosince mají občané možnost adresovat europoslancům své připomínky k návrhu (viz níže).

V čem je problém?

Nařízení má nahradit dosavadních 12 směrnic týkajících se uvádění rostlinného rozmnožovacího materiálu na trh. EU chce vytvořit jeden společný registr všech odrůd na svém území. Povinnost registrovat odrůdu před její komercializací platí už dnes, s tím rozdílem, že zapsání do nového registru bude nejspíše náročnější a dražší a za vedení v seznamu bude třeba každoročně platit. Už dnes se na hranici zákona ocitají organizace přechovávájící původní odrůdy, pro které je velmi obtížné až nemožné registraci získat, protože nesplňují kritéria na standartní osivo.

Úlitba biodiverzitě

Pro tyto nepřizpůsobivé byla na poslední chvíli (a pravděpodobně na nátlak veřejnosti a neziskových organizací) vytvořena kategorie “menšinový trh” (niche market), zásadní argument k ujišťování, že zahrádkáři a další menší aktéři na trhu jsou tak naprosto v bezpečí. Podle neziskových organizací je tato kategorie nedostatečná a časem skoro nebude, kdo by odrůdy pro ně udržoval a rozvíjel – výjimka z registrace je zatím navržena jen pro podniky do 10 zaměstnanců s ročním obratem max 2 miliony euro, těm ostatním se nevyplatí do šlechtění odrůd pro zahrádkáře investovat. Navíc výbory AGRI a ENVI, pověřeny analýzou návrhu, zveřejnily nedávno své stanovisko, které tvrdě vydobytou a vcelku omezenou výjimku doporučují ještě více otesat. Ve jménu ochrany spotřebitele, transparentnosti a rovného hřište pro malé firmy – tedy aby výjimky nemohl nikdo zneužít ke snadnému výdělku. Dlužno podotknout, že článek 23 navrhuje, aby si za určitých podmínek (jako vlastní laboratoř, odborná způsobilost, apod.)  testování a registraci mohly firmy provádět samy. Tvrdě férově.

Menšinové včera a dnes

A potřebujeme vůbec nějaké staré odrůdy? Proč nenechat věcem volný průběh? Po staletí si zemědělci každý rok uchovávali nejlepší semena z úrody na příští setbu. Díky jejich úsili jsme dostali do vínku bohatý genofond jako společné dědictvíy. Jenomže co je všech, není ničí a co není ničí, to se nedá prodat. Na cestě kudy z toho ven posloužila práva duševního vlastnictví. Takže si pěstitelé nově vykříženou odrůdu nechají zaregistrovat a tím ochrání svou investici před konkurencí. Registrovaná semena dnes pokrývají většinu trhu. Zpravidla si je zemědělci u osivářů každoročně kupují, protože samozásobení je časově náročné a ne vždy úspěšné. Navíc hybridní semena typu F1 nemají v dalších generacích stejné (čili tak dobré) vlastnosti, takže pokud vůbec vzejdou, není v podstatě o co stát. K patentovaným geneticky modifikovaným semenům, k jejichž každoročnímu nákupu se zemědělci upíšou vstupní smlouvou, tak už byl vlastně jen krůček.

Když ptáčka lapají

Nezasvěceného laika by možná napadla nevinná otázka: proč se tedy zemědělci nechají takhle držet pod krkem? Odpovědí je kouzelné slůvko: konkurenceschopnost. Jak dobře ukazuje například dokument Semena svobody, jsou zemědělci po celém světě tlačeni k přechodu na hybridní osivo s většími výnosy. I kvůli tomu klesla během posledních 100 let biologická rozmanitost odhadem o 75 procent. Generacemi uchovávané dědictví nám tak nenávratně proklouzává mezi prsty, navíc v době rostoucích klimatických změn a výkyvů, vůči kterým je standardizované osivo méně odolné. Potravinová závislost obyvatel planety se zvyšuje. Půda je vyčerpaná neohleduplným obhospodařováním. Světový osivářský trh je monopolizován hrstkou nadnárodních společností, které často produkují vedle osiva i umělá hnojiva a pesticidy – stávají se tak obchodníky zázračných formulí vše v jednom (zdroj).

Kdo bude převozníkem

A tak se z původních odrůd stala okrajová záležitost. Současná i připravovaná legislativa neukazuje ambice tento proces nějak zvrátit, jakoby staré odrůdy byly zakonzervované muzejní exponáty, které mají i nadále zůstat vzácné. Máme více pochopení pro 20 let práce šlechtitele než stovky generací, které křížily a přechovávaly původní odrůdy a zajistily nám přežití. Zodpovědný a náročný úkol zachránit, co se dá, zbývá na nadšence a malé organizace, kterým nový návrh háže pod nohy další klacky. Možná bychom se měli na celou věc dívat z druhé strany. Mělo by být opravdu cílem držet původní odrůdy pod menšinovou pokličkou a vytlačovat je ze zorného pole? Neměly by se spíše stát základem udržitelného zemědělství, když to konvenční míří na slepou kolej? Měla by být semena jako zdroj obživy vlastněna a monopolizována? Klíčem k přežití je přizpůsobivost a rozmanitost. Myslím, že vsadit na jednu kartu je zkrátka riskantní. Nevidím jediný důvod, proč by pod záminkou ochrany spotřebitele a transparentnosti měla být ohrožena potravinová soběstačnost budoucích generací.

Článek publikován na Britských listech.

Otevřený dopis europoslancům s návrhy úprav

Další informace o kampani

Deklarace

Prohlášení, které 24. listopadu 2013 ve Vídni na workshopu o chystaném Nařízení o uvádění rozmnožovacího rostlinného materiálu na trh přijali zástupci zemědělských organizací, zahradníků, pěstitelů, šlechtitelů a ochránců rostlin (originál zde)

Dopis europoslancům zde

DEKLARACE VE JMÉNU PRAVDY, ŽIVOTA A SPRAVEDLNOSTI.

„Chraňme naše přírodní dědictví, biodiverzitu a na tom závisející potravinovou bezpečnost!“ - naléhavá výzva k akci

Právo na pěstování rostlin tvoří základ lidské civilizace. Lidé po staletí pěstovali plodiny pro vlastní obživu, zakládali zahrady a parky, spoluvytvářeli nová prostředí ve prospěch divočiny.

To vše je nyní vážně ohroženo zaváděním nového Nařízení EU, které má regulovat produkci, uvádění na trh a prodej VEŠKERÉHO rostlinného reprodukčního materiálu: osivo, cibuloviny (bulvy), sazenice a dokonce divoce rostoucí rostliny. Navrhované nařízení – ve jménu ochrany spotřebitele – omezí, co lidé mohou pěstovat a prodávat.

Zúčastněné strany jednoznačně podporují práva zemědělců. Návrh nařízení[1] sice přiznává zemědělcům a zahradníkům právo na výměnu i prodej semen a rostlin, ale tyto ústupky k zachování biodiverzity, možnosti výběru a volného přístupu k rostlinnému materiálu jsou slabé a nedostatečně definované. Předkládané nařízení totiž nechrání odpovídajícím způsobem právo lidí na pěstování, prodej a výměnu rostlin a není dostatečně účinné, aby zabránilo komerčním zájmům omezovat šlechtění, což představuje hrozbu pro potravinovou bezpečnost a práva zemědělců, zahradníků a komunit šlechtit a pěstovat vlastní plodiny.

Jsme znepokojeni tím, že zájem velkých korporací přivlastnit si naše semínka a tím znemožnit ostatním jejich šlechtění, má větší váhu než práva drobných pěstitelů a farmářů i potřeba chránit naše přírodní dědictví, biodiverzitu a z ní vyplývající potravinovou bezpečnost tváří v tvář očekávaným změnám klimatu.

Čelíme dnes rostoucím tlakům jako jsou ubývání zdrojů, stoupající ceny pohonných hmot, rychle se měnící klima, ztráty stanovišť a pokles biodiverzity, což ohrožuje budoucnost našich potravin. Je proto třeba biologickou rozmanitost naopak chránit a rozvíjet.

Jako zástupci zemědělských organizací, zahrádkářů, drobných pěstitelů, ochránců rostlin, šlechtitelů a členů evropské občanské společnosti, kteří se setkali 24. listopadu 2013 ve Vídni, jsme hluboce znepokojeni Návrhem NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o produkci rozmnožovacího materiálu rostlin a jeho dodávání na trh (právního rámce pro rozmnožovací materiál rostlin) [2013/0137 (COD)] přijatého dne 6. května 2013 Evropskou komisí. Máme vážné obavy o potravinovou suverenitu, ochranu biodiverzity, potravinovou bezpečnost, zdraví a svobodu občanů Evropy.

DŮRAZNĚ POŽADUJEME:

-       Lidé, ať jde o zemědělce nebo zahradníky, nemají mít povinnost kupovat semínka a ostatní reprodukční rostlinný materiál od komerčních dodavatelů. Jakýkoli právní předpis musí zemědělcům, zahradníkům a všem skupinám zajistit použití, výměnu a prodej vlastních semínek a rostlin s ohledem na Listinu základních lidských práv a svobod a Mezinárodní dohodu o genetických zdrojích rostlin (ITPGRFA, FAO 2004).

-     Standardy platné pro průmysl by neměly být aplikovány na trh se semínky a rostlinami. Takový postup by yyžadoval odborné a právní definice, kterým rostliny nemohou vyhovovat, a zároveň není schopen obsáhnout význam biodiverzity.

-       Volně reprodukovatelné rostliny by neměly podléhat povinné registraci odrůd nebo certifikaci semen a rostlin. Biodiverzita by měla mít přednost před obchodními zájmy, protože se jedná o veřejný statek, stejně jako je např. voda.

-      Všechny návrhy, které mají dopad na činnost týkající se biologické rozmanitosti, by měly být projednávány ve spolupráci s veřejností, a rozhodnout by měli volení zástupci. Ochrana biodiverzity není "technický detail" ve smyslu Smlouvy o fungování EU.

-  Požadavky na označování by měly být skutečně transparentní, tedy měly by odrážet technologický vývoj, včetně nových mikrobiologických šlechtitelských metod, a veškerých technických a právních omezení použití.

-      Úřední kontroly dohlížející na semena a rostliny by měly zůstat veřejnou službou a měly by být pro malé subjekty (mikropodniky) poskytnuty bezplatně.

---

[1] Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o produkci rozmnožovacího materiálu rostlin a jeho dodávání na trh (právního rámce pro rozmnožovací materiál rostlin) [2013/0137 (COD)] přijatého dne 6. května 2013 Evropskou komisí

Informace o chystaném nařízení zde.

Seed freedom

Nová evropská legislativa o "Obchodování s osivem " je hrozbou pro bezpečnost potravin a demokracii.

Připojte se výzvě evropských občanů pro SVOBODU A DEMOKRACII POTRAVIN
Tuto petici  spustili 2.10.2013 – den výročí narození Gándhího, Evropští zelení a organizace Nadvanya:

Gándhí nás naučil, že občanská neposlušnost je nutná tam,  kde nespravedlivé zákony ohrožují naše základní svobody.Semena jsou naše společné dědictví. Jsou darem přírody a výsledkem staletí usilovné práce zemědělců na celém světě , kteří vybírali, uchovávali a pěstovali  semena. Jsou zdrojem života a prvním článkem v potravinovém řetězci. A tento odkaz je teď v ohrožení. Evropská legislativa stále více omezuje přístup k semenům. V posledních desetiletích se průmyslové zemědělství stává dominantním modelem. Pouze odrůdy semen, které vyhovují těmto požadavkům, mohou být uváděny na evropský trh. Musí projít složité a nákladné testy, registrační postupy a jejich pěstování vyžaduje použití chemických látek. Tato právní úprava výrazně snížuje rozmanitost odrůd, a tím vážně ohrožuje bezpečnost našich potravin. Semena už tak nejsou v rukou zemědělců a zahrádkářů. Hrstka světových semenářských firem ovládá a monopolizuje trh: šest nadnárodních společností ovládá 75 % soukromého výzkumu pro šlechtění rostlin, 60 % trhu s osivy a 76 % prodeje agrochemikálií. (zdroj ETC Group).

Nový legislativní návrh Evropské komise by současnou situaci ještě zhoršil. Šlo by o další snížení biodiverzity v zemědělství a omezení volného přístupu k osivu pro zemědělce a občany. Zároveň povzbuzuje nadnárodní semenářské firmy, aby si nárokovaly výhradní právo uvádět osiva na trh. Na druhé straně je pestrá škála odrůd, které jsou odolné vůči škůdcům a schopné přizpůsobit se změně klimatu, soustavně vylučována z trhu nebo omezována na tzv. okrajové trhy. Tato právní úprava postihuje nejen Evropu, ale celou planetu.

Zásadně odmítáme tento monopolizující zákon o osivech. V době, kdy i OSN uznává, že budoucnost potravin je v ekologickém, místním a rozmanitém zemědělství, chce Evropská komise svým návrhem kriminalizovat pěstování založené na svobodném šíření semen a potravinové demokracii. V době, kdy spotřebitelé stále více upřednostňují místní, zdravé, chutné a výživné potraviny bez chemie a genetických úprav, je chce EU svým zákonem o semenech okrást o jejich právo na svobodnou volbu. 72 % veškerých potravin pochází od malých farmářů – nejsme okrajový trh – jsme budoucnost!

Nechte zaznít svůj hlas!

Podepište tuto výzvu:

-  požadujte, aby Evropské komise zamítla "Zákon o monopolu na osivech" a bylo respektovánovaše právo na zdravá semena a potraviny bez chemických látek a genetických úprav.

- v duchu odkazu Gándhího, vyzvěte své spoluobčany k občanské neposlušnosti proti nespravedlivým zákonům o osivu a prohlašte, že:

Neuznáme žádný zákon, který neoprávněně dělá ze semen výlučný soukromý majetek korporací, je v rozporu s cílem zachovat biodiverzitu, posiluje selhávající průmyslové zemědělství a ignoruje zdravé a odolné alternativy pro vytváření udržitelných společenství a zajišťování potravin ve všech regionech na celém světě.

"Dokud přetrvává pověra, že nespravedlivé zákony je třeba dodržovat, otroctví bude existovat."  Mahátma Gándhí

petice Seed-Sovereignty na stejné téma

další informace o navrhovaném zákonu 

výzva Vandany Shivy 

výzva k mobilizaci evropských občanů

#seedfreedom

Prodám život, zn. draze

Na počátku bylo semínko. Padlo na úrodnou půdu, která mu dodala živiny, slunce zase teplo a světlo a déšť vláhu. Z rostliny a jejích plodů měli užitek další živí tvorové a vše plynulo v dokonalém koloběhu. Ovšem jen do chvíle, kdy koumáci vycítili obchodní příležitost a došli k závěru, že by byla věčná škoda to nezpeněžit.

A tak začali vymýšlet způsoby, jak prohlásit živé organismy za soukromé vlastnictví. Jedním takovým je úprava genetické informace, díky které se podle platných zákonů na semena dají uplatnit autorská práva. Geneticky modifikované organismy jsou pravý zlatý důl - jejich "vlastníkům" zajišťují vedle každoročních zisků také tučné odškodné vysouzené na zemědělcích, kteří je pěstují "na černo". A kdyby šlo náhodou o nezáměrnou kontaminaci? Nezájem, byznys je byznys.

Světový trh s GMO ovládá americká společnost Monsanto (více odhalí například francouzský dokument Svět podle společnosti Monsanto). Ta zároveň vyrábí herbicid Round Up, vůči kterému jsou geneticky modifikované plodiny odolné - nabízí tak zemědělcům geniální balení vše v jednom. 

Jsou opravdu geneticky modifikované potraviny nebezpečné? Vždyť jejich propagovatelé slibují, že sníží užití pesticidů a zvýší výnosy, takže nakrmí hladovějící. Tyto a další argumenty se bohužel nezakládají na pravdě a ve skutečnosti jdou vydělané peníze do kapes hrstky mocných. O nebezpečích GMO hovoří také americký dokument Genetická ruleta - hazard s našimi životy. Důsledky mezidruhového křížení nejsme schopni odhadnout ani řídit, a to jak z ekologického tak zdravotního hlediska.

Přesto se však vědecká obec staví vyjadřuje vesměs pozitivně, naštěstí už se našla hrstka odvážných, kteří vystoupili z řady a varují před riziky. Mezitím se začínají ozývat občané, kteří nechtějí být vědeckým experimentem a požadují přísnější výzkumy, značení potravin nebo úplný zákaz GMO. Patentované plodiny však nejsou jedinou hrozbou. Momentálně se v Bruselu projednává zákon o registrování semen, který by omezil povolené odrůdy a jejich volné šíření. Jako výraz nesouhlasu je možné podepsat online petici. Všechny tyto snahy kontrolovat a zpeněžit přístup lidstva k osivu a potravinám korunuje plán na Transatlantickou dohodu mezi USA a EU. V Evropském parlamentu proti tomu bojuje strana Evropských zelených, bude však třeba velká občanská mobilizace, aby se tyto plány podařilo zvrátit.

V těchto říjnových dnech probíhá celosvětová dvoutýdenní kampaň za svobodu pro semena a potraviny. Otevřený dopis Vandany Shivy, dlouholeté bojovnice za práva drobných zemědělců a spotřebitelů, vyzývá k akci všechny, kterým nejsou lhostejná práva živých organismů. Je čas povstat a dát jasně najevo, že půda, semena a potraviny patří všem. Že život se nedá patentovat.

Kdo má slovo

Ve čtvrtek 3.10. odvysílala Česká televize díl pořadu Máte slovo o domácích porodech, který byl veden naprosto neprofesionálně, až by se chtělo věřit, že se záměrnou snahou zdiskreditovat zastánce domácích porodů, kteří se ve vyostřené debatě netěší velké podpoře veřejnosti. Domnívám se, že netečnost je nejlepším způsobem, jak z perverze učinit normu, proto se připojuji k dalším nesouhlasným hlasům a posílám stížnost Radě ČT:

 

Rada České televize

Kavčí hory
140 70, Praha 4

radact@ceskatelevize.cz

Vážená rado České televize,

Obracím se na vás ohledně pořadu Máte slovo ze 3.10. věnovanému domácím porodům. Domnívám se, že způsob, jakým k této problematice tvůrci programu a moderátorka přistupují, je naprosto nevhodný, neprofesionální a zaujatý.

Domácí porody jsou legální, doprovázené porodní asistentkou a hrazené pojišťovnou ve většině vyspělých zemích. Přesto jsou v českých debatách na toto téma neustále stavěni lékaři - zkušení odborníci proti rodičům - laikům. Nerozumím tomu, proč jako odborníky na dané téma zvete výhradně muže a skalní odpůrce domácích porodů, kteří opakovaně a dlouhodobě ignorují nebo překrucují současný výzkum, doporučení WHO a požadavky rodiček. Debata se tak od povrchních a neprůkazných argumentů o bezpečí novorozence a nezodpovědnosti matek nikdy nedostane k reálným údajům o bezpečnosti domácího porodu, příčině rozhodnutí rodit doma, potažmo podmínkám a přístupu v porodnicích.

Považuji také za naprosto nemístné, aby moderátorka byla hrubá na účinkující a hosty nebo tolerovala podobné chování dalších pozvaných, a to navíc velmi zaujatým způsobem pouze vůči zastáncům domácích porodů. Utnout reakci z publika slovy "vy už mluvit nebudete" vyznívá v pořadu s názvem "Máte slovo" opravdu tragikomicky.
Mimo to nesouhlas se záměnou pozvaných na poslední chvíli, který vyústil v odmítnutí pana Hořejšího a Rumleny účastnit se pořadu, moderátorka překroutila a využila k dalšímu zesměšnění zastánců domácího porodu. Sama záměna hostů vyznívá jako snaha živit představu, že zastánci domácích porodů je převážně okrajová skupina lidí žijících alternativním způsobem života, což je také zkreslující.

Chápu, že strategií programu je vyvolávat skandály a vyhrocené názorové střety. Přesto se domnívám, že schopný moderátor se umí obejít bez laciného a povrchního znevažování názorové menšiny a použije k získání sledovanosti vytříbenější prostředky. Sama pořad nesleduji, ale časté reakce v duchu "to se přece od pořadu podobné úrovně dalo čekat" ukazují, že zaujatost, povrchnost a snaha o konflikt za každou cenu u něj hodně lidí vnímá jako charateristické. Domnívám se, že pořad porušuje etický kodex ČT, a proto by měla Rada ČT posoudit způsob jeho vedení, a to zejména urážlivé a překroucené výroky na adresu přítomných i nepřítomných zastánců domácích porodů ze strany paní Jílkové a pana Doležala.

Věřím, že Česká televize jako veřejnoprávní médium bude schopna splnit svůj závazek vůči občanům České republiky a bude konstruktivně přispívat k diskuzím na citlivá témata maximální profesionalitou a nezaujatostí svých pořadů.

S úctou

Mgr. Marie Fareh