A je to aspoň k jídlu?

 

Poměřovat věci kolem jinak než jejich peněžní hodnotou se moc nenosí. A tak všichni přepočítáváme, jestli se nám to či ono vyplatí. Hlavně znát svou cenu. Nedřít zadarmo. Myslet na sebe. Svět se tak mění v jeden velký ring. Kdo tuhle hru nechce hrát, vyslouží si často nálepku hloupého, v lepším případě příliš dobrosrdečného, měkkého a vlastně samého proti sobě.

Neuvěřitelný Todmorden

Ale najdou se i takoví, kteří se přesto rozhodnou, že v tomhle už nejedou. Jako obyvatelé britského městečka Todmorden nedaleko Manchesteru. Má okolo 10 000 obyvatel a v minulosti proslulo textilní výrobou. V poslední době se ale potýká s ekonomickou krizí, vysokou nezaměstnaností a odlivem obyvatel. Až potud nic neobvyklého. Ovšem místní nehodlali sedět s rukama v klíně. Přemýšleli, jaká činost by oslovila co nejvíce lidí a oživila skleslou náladu. Jsme závislí na dovozu potravin? Nemáme práci? Sousedské vztahy a soudržnost nestojí za moc? Co jiného spojuje lidi lépe než jídlo (pránisté prominou). Aby se mohli zapojit opravdu všichni, mělo by být dostupné všem. A tak vzali motyky a osázeli záhony ve městě. 

U zrodu projektu, který dostal název Incredible edible (neuvěřitelné jedlé), stojí dvě ženy - Pamela Warhurst a Mary Clear. Jejich nápad získal neuvěřitelně rychle přízeň jak místních obyvatel, tak dalších měst v Británii i v zahraničí. Během pěti let přilákal do města zástupy turistů i samotného prince Charlese a aktivně se připojily desítky zemí po celém světě (největšímu ohlasu se těší ve Francii, kde od loňského roku vznikly skupiny v desítkách měst a vesnic). Do vytváření jedlého města se nedávno pustili také v Bratislavě. Akce v podobném duchu najdeme i u nás pod názvem partyzánské zahradničení (guerrilla gardening) nebo komunitní zahrady.

 

Kdo se neptá, nedostane zápornou odpověď aneb kdo mlčí, souhlasí

A jak to celé funguje? To prostě příjdou na záhon vedle autobusové zastávky a zasejí tam hrášek? V podstatě ano. Podle zákona se nesmí na cizím pozemku nic stavět, což se sázení netýká. Pokud majitel nesouhlasí, tak je třeba vše vrátit do původního stavu. Vzhledem k tomu, že je půda často v lepším stavu než byla, je to sice těžké, ale zatím si nikdo nestěžoval. Párkrát už tedy prostor vyklidili, ale například jedno místo, opuštěné kvůli plánované stavbě, leží už rok tak, jak jej nechali. 

Což jen potvrzuje, že snaha o legalitu a oficiální proceduru je delší zato horší cesta, jak se ukázalo i v případě záhonu před policejní stanicí. Na něj nejprve povolení žádali. Velitel jim ale bokem sdělil, že žádost by čekala několikaletá peripetie od jednoho nadřízeného k dalšímu, na jejímž konci by byla pravděpodobně zamítavá odpověď. Naštěstí kopr i dobromysl rostou nelegálně bez výčitek a pod svícnem krásně prospívají. 

Přibývají zároveň i jedlé výsadby “na objednávku” jako před základní školou, lékárnou nebo novým zdravotnickým zařízením, které si žadatelé sami financují. Veškeré aktivity samotné skupiny však zůstávají na bázi dobrovolnictví. 

  
 Žádná organizace, žádné členství, žádná závislost na sponzorech

Heslem je jednoduchost a přidat se může každý. Nejdříve byly plochy rozdělené mezi jednotlivé dobrovolníky, ale postupně se osvědčilo rozdělit práci pokaždé na pravidelné víkendové schůzce mezi ty, kteří se ten den sejdou. Na papíře jich je přihlášených několik stovek, opravdu aktivních se zapojuje pár desítek, přesto se ale do města stěhují další nadšenci, kteří chtějí přiložit ruku k dílu. Náplň je v podstatě ideální: udělá se prostě tolik práce, kolik rukou je k dispozici. A tak se potichu a nenápadně městečko proměňuje v jedlou zahradu. Lidé jsou plní elánu a tvořivosti. Přesto, že ještě spousta ploch čeká na proměnu, Todmordenští se nezastavili u sázení. 

Dělí se také o další úkoly - webovou stránku, komunikaci s novináři a zájemci, exkurze pro návštěvníky, účast na zahraničních akcích, pokladnu… Organizují setkávání pro všechny obyvatele, na kterých společně připravují jídlo. Zvelebují školní pozemky, jejichž úrodu zpracovávají ve školní jídelně. V současné době spolupracují s mnoha organizacemi, školami a firmami, některé z nich vytvořily na základě projektu nové učební programy a kurzy, kde učí základy zahradničení, permakultury, zpracování potravin a dalších dovedností vedoucích k soběstačnosti. V září by mělo být otevřena nová vodní zahrada na pozemku místní střední školy pro chov ryb a pěstování metodou aquaponie.

Klíč k soudržné komunitě

I když by se na první pohled mohlo zdát, že zelenina zdarma se nebude zamlouvat místním zemědělcům, opak je pravdou. Cílem není pokrýt celou místní spotřebu zeleninou vypěstovanou podél cest. Lidé ale začali upřednostňovat místní výrobky. Vzniklo mnoho nových firem, které na vývěsních štítech hrdě udávají vedle ceny také vzdálenost z místa původu a soupeří mezi sebou o nejkratší dopravní stopu.  

Místní obyvatelé jsou spokojenější, navazují užší sousedské vztahy a ve městě klesl vandalismus, což potvrzuje i policie. Z vymírajícího městečka se pomalu a nenápadně stává kvetoucí živá obec. Vznikla dokonce nová ulice, která nese název Opylovací. Vedle důrazu na ochranu včel je zároveň symbolem řetězové akce. Je osázená medonosnými rostlinami a vede k místnímu tržišti, které je pravidelným a oblíbeným místem k setkávání.

Kdo chce, hledá způsoby 

Příběh Todmordenu je v podstatě velmi prostý. Reagovali na každodenní problémy, se kterými se dnes potýká skoro každý. Připadá vám to neuvěřitelné? Není nic snazšího, než to vyzkoušet ve vlastním městě. Název není důležitý. Konkrétní informace vám zkušenější vždycky rádi poskytnou. Pokud se vám líbí myšlenka potravinové soběstačnosti, sousedské soudržnosti a společné práce pro dobrou věc, stačí vysadit do truhlíku před vaším domem pár bylinek a dát je k dispozici kolemjdoucím. A uvidíte, kolik včel na ně přilákáte.

rozšířená upravená verze vyšla v Sedmé generaci z prosince 2012.

Tahle Země není na prodej!

25. května 2013 proběhne po celém světě Pochod proti společnosti Monsanto. Myšlenka na pochod vznikla v USA, ale rychle našla odezvu ve stovkách měst po celém světě. Minulý týden se po váhavém vyčkávání připojila také Česká republika, na pochod se chystají v Praze. Ptáte se, proč jedna společnost vyvolala takovou bouři nevole?

Monsanto je nadnárodní americká společnost podnikající v agrárním sektoru, agrochemickém průmyslu a oblasti biotechnologií, farmaceutik a geneticky modifikovaných potravin. Je to jeden z největších producentů fosfátových herbicidů, pesticidů, hnojiv a dalších ropných derivátů a zdaleka největší producent geneticky modifikovaných plodin. (praví wikipedia)

Ne každý zlatý kukuřičný klas se však třpytí. Masku oficiálního tvrzení, že geneticky modifikované potraviny jsou klíčem k nasycení hladovějícího třetího světa, poodkrývá například dokument Svět podle společnosti Monsanto (jeho autorce, investigativní novinářce Marii-Monique Robinové, byl letos francouzskou vládou udělen Řád čestné legie). Patentovaná semena musí být každý rok zakoupena znovu (o tom, že se jiná cesta nevyplácí, se přesvědčil například americký farmář Vernon Hugh Bowman, který musí za použití druhé generace semen zaplatit Monsantu pokutu ve výši 85 000 dolarů). Místo ubývajících hladových tak narůstá počet závislých či krachujících zemědělců.

Působení ve firmě Monsanto se přesto zdá být výbornou referencí pro získání pozice v Organizaci pro kontrolu potravin FDA, což by vysvětlovalo, proč veřejné výzkumy dlouhodobých účinků modifikovaných potravin nejsou v běžném menu vítané a geneticky modifikované složky potravin nemusejí být v USA, narozdíl od Evropy, označené na obalu.

Snaha Monsanta o nedotknutelnost je nenasytná. Nedávno byla korunována dalším úspěchem v podobě zákona s přílepkem přezdívaným “Monsanto Protection Act”, díky kterému nemusí ministerstvo zemědělství zakázat užívání GMO plodin ani na základě rozhodnutí soudu. (u nás o něm psaly například Literární noviny). Ale snaha centralizovat, ovládat a zpeněžit vše do posledního smítka nezná zábran a všemocná chapadla dosahují daleko za hranice Spojených států.

Na pořadu dne je momentálně dohoda o transatlantické zóně volného trhu, která by mohla otevřít dveře jak GMO potravinám, tak patentování semen. Na Evropskou unii doráží návrhy na registrování semen, jehož následkem by bylo jakékoli uchovávání či výměna semen nelegální. Skoro to vypadá, jako by nadnárodní koncerny sondovaly, jak daleko je necháme zajít. Česká republika je pro svůj příznivý postoj k pěstování geneticky modifikovaných potravin některými označována za trojského koně americké lobby. Dlužno podotknout, že na vysloužení takové pocty česká vláda dlouhodobě pracuje. 

I kdyby se podařilo zachovat širokou paletu volně šířených semen, pěstování je ohroženo i jinak, a to vysokým úbytkem včel. Podle některých vědců jsou za epidemii zvanou Colony Collapse Disorder (loni v USA uhynula třetina včel) zodpovědné neonikotinové pesticidy, kvůli kterým včely ztrácejí orientaci. Americkou vládu studie nepřesvědčila. Evropská unie přijala v dubnu dvouletý zákaz těchto pesticidů, ale jiný černý kůň společnosti Monsanto, pesticid Round Up, je nadále věrným společníkem většiny zemědělců i zahrádkářů.

A tak někteří říkají dost. V Americe jdou na pochod proti Monsantu, protože se jim plíživě rozlezlo až do talířů. Můžeme využít toho, že jsme o krok pozadu, a vytvořit si takové podmínky, ve kterých pro něj nebude místo. Možnost vyslovit nahlas svůj postoj máme všichni. Každou utracenou korunou dáváme najevo, na čí straně stojíme. Můžeme ukázat, že nepotřebujeme ani nevyzpytatelné GMO potraviny, ani jedovaté pesticidy. Jeden pochod samozřejmě nic nezmění, ale je to dobrý odrazový můstek, jak vzít věci do vlastních rukou a všemi prostředky informovat a probouzet lidi kolem sebe. Jak (znovu) objevovat způsoby využití darů přírody bez jejich mrzačení. Jak v sobě najít pokoru a úctu před životem kolem nás a ohleduplnost k budoucím generacím. Protože život se nedá patentovat.
(článek vyšel na Britských listech 24.5.2013)

Pochod proti Monsantu po česku aneb „Všichni do kola“

Milí virtuální přátelé, již několik týdnů v sítích poletuje nákupní vozík v rudém poli.  Symbolizuje nesouhlas občanů-spotřebitelů s činností nadnárodní firmy Monsanto, která ovládá světový trh s potravinami. Míra přetekla ve Spojených státech, kde má Monsanto moc už i nad zákonem. Rozhořčení spustili lavinu, která strhává další města a po celé planetě se chystají pochody k vyjádření nesouhlasu s devastující aktivitou mocné firmy.

Nějakou chvíli jsme s dalšími vyčkávaly, kdy se u nás této akce chopí nějaká již zavedená ekologická organizace, po čase jsme samy začaly netrpělivě „klepat“ na dveře. Po několika pokusech jsme pochopily, že všichni mají mnoho rozběhlých projektů a málo lidí. Věřte, není toho málo, čím se zabývají. Ale to přece není důvod k tomu, abychom zůstali v koutě a z dálky přihlíželi!

A tak pojďme my! My všichni, kdo chceme být vědomými obyvateli naší „matky Země“ a tušíme, co je ve hře! Nečekejme, až nás někdo vyzve do kola, a strhněme k tanci ostatní!

Monsanto vnímáme nejen jako „fabriku“, ale především jako symbol NEÚCTY k živým tvorům, půdě, vodě a celé planetě. Jsme-li propojeni, tušíme, že ubližuje svými produkty nám všem, ale ubližuje především proto, že to svým nečinným přihlížením sami dopouštíme. Na cestě ke štěstí a blahobytu jsme se zamotali v labyrintu slepých uliček. Ale to neznamená, že není cesty ven!

Máme právo si zvolit, podle jaké hudby chceme tančit. Společnosti jako Monsanto těží ze závislosti na ziskuchtivosti, na penězích. Ale vždyť to jsou dnes jen číslice na obrazovce! Ukažme jim, že se skutečnými hodnotami nemají nic společného! Že jejich závratné bohatství schraňované v okovaných pokladnicích není víc než černý popel! My rozhodujeme o tom, co je v životě důležité. Nemusíme bojovat proti zlu. Pojďme si vytvořit takový svět, ve kterém pro něj nebude místo.

Máme výborný nástroj, který se učíme smysluplně využívat. Chceme vyzvat všechny, kteří cítí tuto akci jako výzvu, aby se propojili virtuálně a sdíleli své nápady, JAK OSLAVIT MATKU ZEMI A ZVOLIT JINOU CESTU, než podrobování a ničení, kterou jdou firma Monsanto a jí podobní. Důležité je, co se odehrává v našich myslích a jestli opravdu chceme šířit světlo, protože „ještě není tma, ale smívá se“.  A jak řekl Komenský, proti tmě není třeba bojovat, stačí rozsvítit.

Určitě je mezi námi dost takových, kteří by se rádi vypravili na pochod v Praze či Brně. Je však třeba ho řádně s předstihem ohlásit a odhadnout množství lidí. (na 10 osob musíte mít jednoho označeného pořadatele… :o) Chceme vytvořit společný prostor k setkávání a komunikaci. Záleží jen na vás, jak ho využijete. Pochody ve světě proběhnou v sobotu 25.5.2013, naše virtuální „pouť“ může trvat tak dlouho, pokud ji bude potřeba.

Vnímáme ji především jako možnost, jak šířit tuto událost tam, kde ještě netuší, co je Monsanto, že Round up není neškodný, že GMO potraviny nás ohrožují už při samotném pěstování a k jídlu se vlastně nehodí, že při testování trpí tisíce laboratorních zvířat a že řešením hladomoru není jejich masové rozšíření, ale omezení plýtvání, spravedlivé rozdělování zdrojů a soběstačnost. Najděme v sobě pokoru a úctu před životem kolem nás a ohleduplnost k budoucím generacím, hledejme a tvořme (staro-)nové způsoby, jak darů přírody využít bez jejich mrzačení. Rozesmějme, rozezvučme, roztančeme vše kolem nás!

Těšíme se na nápady z vašich domovů, zahrad, polí, farem, škol i hospůdek.

Nezapomeňte, že „ my jsme ti, na které jsme čekali“ :o)

S díky Jana Hrušková a Marie Fareh

March against Monsanto

-->

25^th May 2013, hundreds of cities all around the world will participate on the March against Monsanto (more information in Dutch on the website of the march in Wageningen).

MONSANTO is an American multinational agricultural biotechnology corporation, one of the most controversial in the world, due to its production of genetically engineered seeds, rBGH (bovine growth hormone) and pesticides (more in the documentary The world acording to Monsanto). 

WHY DO WE CARE? 

·    we want agriculture without pesticides killing the bees, polluting soil and water 

last year, a third of bee population died in USA (more in article published in the Guardian). Man cannot survive without bees.

·    we want the GMO free food 

Monsanto owns the majority of GMO seeds in the world. The planned US-EU free trade deal can limit GMO regulation in Europe (more information here).

·    we want free seeds available to everyone 

Monsanto owns a big part of vegetable varieties in Europe (Petition for seed diversity in Europe).

·    we don't want the Monsanto monopoly on food 

Their monopoly threatens local farmers and food autonomy (read Vandana Shiva's article).

We can't afford just sitting and waiting for the others to take the right decisions for us. That is why we are organizing a march in positive and constructive way.

Everyone's voice counts and can contribute to a change.

HOW CAN YOU PARTICIPATE?       

Join us on our FB event in Den Haag, or by mail: marchdenhaag@gmail.com, 

join the event in Amsterdam, in Wageningen or the online event,
share with all your friends and other people and initiatives who would like to participate, if everyone tells several persons around him, it will spread to many people!!

Let's raise our voices, work together, share ideas and find new solutions to create our future as we want it to be!

Nedejme se

Máte zahrádku? Včely? Snažíte se být soběstační? Pokud se nechcete ocitnout za pár let v ilegalitě, měla by vás zajímat společnost Monsanto, která má na svědomí znečišťování životního prostředí pesticidy, ohrožování včel a především systematickou dlouhodobou snahu po ovládnutí světového trhu potravin pomocí patentování GMO semen (doporučuji zhlédnout tento dokument).

25. května 2013 proběhne Pochod proti společnosti Monsanto, který se organizuje ve stovkách měst po celém světě. V České republice se prozatím žádné město nezapojilo, i když někteří se snaží, na Slovensku se přidali v Bratislavě.

Na stránkách iniciativy March against Monsanto se dozvíte:

Proč pochodujeme?

· vědecké studie ukazují, že geneticky modifikované potraviny společnosti Monsanto mohou vést k vážným zdravotním problémům jako nádorová onemocnění, neplodnost a vrozené vady.

· FDA (organizace pro kontrolu potravin) v USA je řízena bývalými šefy Monsanto, což je podle nás střet zájmů a vysvětluje, proč je tak málo veřejných výzkumů na dlouhodobé účinky modifikovaných potravin

· nedávno US Kongres a prezident přijali zákon označovaný “Monsanto Protection Act”, který, mimo jiné zajišťuje Monsantu právní nepostihnutelnost v souvislosti s jeho modifikovanými semeny

· společnost Monsanto je už dlouho státem zvýhodňována narozdíl od malých a biofarmářů, kteří trpí ztrátami, zatímco Monsanto upevňuje svůj monopol na světovém trhu s potravinami včetně patentování práv na semena a jejich genetické vylepšování

· geneticky modifikovaná semena Monsanto jsou škodlivá pro životní prostředí, vědci například ukazují, že přispěla ke světové epidemii Colony Collapse Disorder u včel (včely ztrácejí orientaci).

Jaká řešení navrhujeme?

· každá utracená koruna je váš hlas, kupujte biopotraviny a bojkotujte společnosti vlastněné Monsantem, které používají GMO.

·  požadujeme označení GMO potravin, aby byli spotřebitelé informováni

·  požadujeme obsáhlejší vědecký výzkum vlivu GMO potravin na zdraví

· voláme k zodpovědnosti výkonné ředitele Monsanto a politiky, kteří Monsanto podporují, pomocí nezávislých novinářů, sociálních sítí, atd.

·  budeme pokračovat v informování veřejnosti o skrytých zájmech Monsanto

· vyjdeme do ulic a ukážeme Monsantu a celému světu, že takovou nespravedlnost nebudeme tiše akceptovat

Všichni, kdo by se chtěli přidat, najdou více informací také na této adrese.

Prosím, šiřte informace ve svém okolí a nebuďte lhostejní. Jeden pochod samozřejmě nic nezmění, ale je třeba všemi prostředky probudit lidi kolem sebe, vzít věci do vlastních rukou. Není nutné bojovat, důležité je objevovat nové i zapomenuté možnosti, bránit rozmanitost a svobodu. Sázejte, šiřte staré odrůdy, schovávejte bylináře po babičce a nebojte se vystoupit z řady.

Člověk - tvor tvořivý

Nemám ráda, když něco nejde. Vždycky se snažím věcem přijít na kloub. Prostě chci vědět proč. A co mi vadí ještě víc, je tvrzení, že něco nejde. To je pro mě dvojnásobná výzva.

Nejdřív jsem taky tápala, kudy z toho bludného kruhu ven. Mám sklony věci kritizovat, hledat problémy a bojím se občas vidět jen tu lepší stránku, abych nebyla naivní. Ale jen se mi pak v hlavě hromadí paralyzující negativní myšlenky. Pořád si myslím, že člověk se nemůže jen zavřít oči před vším špatným, co se ve světě děje, odstěhovat se někam do pastoušky v horách a o zbytek se nestarat. Nesnažit se o nic, složit ruce do klína s tím, že jeden člověk stejně nic nezmůže, taky není řešení. Kde je tedy správná míra a za který konec ji z té bažiny vytáhnout?

Začátkem roku jsem na stránkách Táni Fischerové našla dokument o nové kultuře tvůrčích lidí (trailer v angličtině zde). A to byl pro mě ten chybějící můstek. Tvořit. Přesto, že to je mravenčí práce a může se zdát nemožná, nakonec co jiného nám zbývá. Přidala jsem se ke skupině Čechů a Slováků, kteří se pustili do propojování tvořivých kolem sebe. Pořádají pravidelná setkání, otevřená každému.

23. dubna se chystá velké Leadership forum Central Europe, kterého se zúčastní hosté z celé Evropy. A to je teprve začátek!

Chceme vytvořit mezinárodní síť tvůrčích, tvořivých, kreativních, kterých jsou kolem miliony. Ozývají se lidé z celého světa. V některých zemích (Itálie, Belgie) už pár let fungují jako organizované celky. Jinde o sobě navzájem ještě nevědí a cítí se osamocení. Je úplně jedno, jestli se hlásí k označení Cultural creatives, nebo jsou "jen" aktivní ve svém okolí. Důležité je, že se rozhodli přetvořit svou nespokojenost do něčeho konkrétního a pozitivního, v duchu hesla "nebojovat proti stávajícímu systému, ale vytvořit nový, čímž se ten starý stane zbytečným." 

Není samozřejmě možné ani nutné, abychom se všichni navzájem znali. Ale sdílení informací, zkušeností, názorů a dojmů nás vzájemně obohacuje a posouvá dál. Až se tak rozsvítí pomyslná světýlka kolem nás, už si nebudeme moct myslet, že jsme v tom sami a nic nezmůžeme. Každý může přispět svým dílem či dílkem do pestré mozaiky. Všichni jsme vůdci a tvůrci nové kultury!

Jak se zbavit peněz

Ty nikdy nebudeš bohatá, směje se mi pravidelně kamarád, když se rozohňuju nad nespravedlností světa. Poprvé mě to docela popudilo, hned ze dvou důvodů. Jednak jsem doma platila spíš za tu šetřivou, která si sladkosti schovává na později a utrácí až po velkém zvažování. Uznávám, že jsem měla vždycky velkou radost, když jsem si něco vydělala. Zálibně jsem počítala, kolik za určitou dobu našetřím. Když jsem pak odešla do Prahy na vysokou, měla jsem najednou hrůzu z toho, kolik věcí člověk potřebuje a jak jsou drahé. Po nějaké době se ta úzkost obrousila, ale sotva jsem si na pražské ceny začala zvykat, odjela jsem studovat do Francie. A zase jsem první měsíce přepočítávání nevěděla, co večeřet. Následovalo období obcházení výloh se zatajeným dechem. Tolik krásných věcí! Budu si vůbec někdy moct něco takového koupit? Úzkostlivě jsem si zapisovala všechny výdaje a příjmy, koumala, kde ušetřit a jak vydělat. Měla jsem pocit, že není jiné řešení než přijmout pravidla hry a snažit se zbohatnout.

Ale ne za každou cenu. Druhým důvodem k nazlobení bylo dilema, jestli jsem prostě hloupá, když nepoměřuju všecky věci kolem jen tím, jestli z toho kouká nějaký zisk. Jsem jen sama proti sobě, když mi vadí nerovnost mezi lidmi a sobeckost těch, kteří mají hojnost a nedohlédnou přes ní k nuzným a potřebným? Vždycky se mi protivilo, jak věhlas a uznání jsou dneska většinou podmíněné bohatstvím (nabízí se protiargument, že pěníze jsou jen ustálený způsob odměny za výjmečnost, ale proč jsou teda mezi boháči sportovci, herci, bezohlední podnikatelé... opravdu se nevíc zasadili o "dobro lidstva"?) Ale přesto většina lidí baží po takovém úspěchu. 

Nedávno jsem narazila na jeden rozhovor s top manažerkou, která svolila dát nám pěšákům nahlédnout do výsostného světa byznysu. Vzorem, který má světu co sdělit, je proto, že sama uspěla u pohovoru v "neperspektivní" době těhotenství, v jednom roce stihla porod, dvoutýdenní mateřskou (o tom zase jindy) a napomoci výraznému zvýšení hodnoty firemních akcií. Na první pohled geniální. Schopná prosadit se v maskulinní manažerské špičce. Ovšem pracovní sílu vidí spíš jako zdroj peněz. Lidské zdroje, nebo spíš stroje... "Předpokladem úspěchu je efektivita, založená na co největším množství správných rozhodnutí v nejkratším čase. Čas jsou peníze. Doba je rychlá a vítězí první dojem. Kdo se hrbí, je líný." Pro ni ideální kandidát zná firmu lépe, než zakladatel, je sebevědomý, ale v žádném případě se neptá na plat, chrlí hesla, nekritizuje bývalého šéfa, je optimista.  Po návratu domů ujistí děkovným emailem o své vděčnosti a vždypřipravenosti. Amen.

Čekala bych teda víc než klišovité fráze, které plní všechny úžasné příručky, jak uspět u pohovoru. Kdyby všichni hráli stejně, jak by to asi vypadalo? Ráda se bavím představou, jak by lidská aktivita vypadala z výšky. Napadá mě křeček běhající v kolotoči nebo loutkové divadlo. Mít víc a víc, ale na co? Došlo mi, že i já jsem se vlastně těšila z hromadění peněz kvůli představě, co všecko bych si mohla koupit, z pocitu zajištění. Úplně jsem zapomněla, že je to jen prostředek, ne cíl.  

Hledala jsem protiargumenty, aby to neznělo jako moralizující kyselé hrozny. Takové, které mi mluvily z duše, jsem našla v knize E.F.Schumachera Malé je milé (Small is beautiful). Je neuvěřitelné a zároveň smutné, jak aktuálně text zní po 40 letech od svého vydání. Myslím, že by dneska vůbec nebyl rád, jak bylo jeho varování přesné ale přehlížené. Do jaké dokonalosti jsme svět za tu dobu dovedli, ukazuje třeba dokument Rozkvět (Thrive).

Už v tom nechci hrát. Je to opravdu jako začarovný kruh. Kdo nechce vydělávat, je hloupý nebo líný. Přitom já jsem vždycky chtěla dělat hrozně moc věcí. Představa vydat se jedním směrem a zavřít všechny ostatní dveře, kterými jsem nakukovala, mě svazovala. Postupně jsem ale přišla na to, jak výběr zúžovat. Nemohla bych dělat práci, kterou nepovažuji za užitečnou. Taky jsem si uvědomila, že když dělám něco "zadarmo", těší mě to vlastně mnohem víc. Zásadně taky z jistoty, že mě k tomu nemotivuje finanční odměna. No výborně, to jsem to dopracovala. Tenhle luxus si můžu možná dovolit teď na mateřské, ale jak to vyřešit nějak systémově?

Mezitím jsem (možná z pudu sebezáchovy, vyrovnat se s tím, co všechno si pravděpodobně nikdy nebudu moct koupit) začala přehodnocovat své potřeby. Dlužno podotknout, že jsem zároveň od malička trpěla syndromem největšího batohu na školním výletě. Přemýšlím, jestli za to nemohl trochu můj taťka, který se vždycky smál lufťákům v šusťákách a vodil nás po horských stezkách pro vyvolené (pravda, občas nám pod nohama začvachtalo...). Každopádně jsem si často v hlavě sestavovala seznam všeho nejnutnějšího a potřebného k přežití. Naučit se žít s málem mi pomohl také můj zatím docela kočovný život. Časté stěhování mě nutilo nehromadit zbytečnosti a věci pravidelně třídit. Vždycky má takový pocit očisty a odlehčení, když se něčeho zbavím. Ale zároveň než něco vyhodím, pořád koumám, jak by se to ještě dalo použít. Takže jsem došla k tomu, že mi vyhovuje mít málo věcí, které jsou ale z kvalitních příjemných materiálů, mají nějaký příběh a nebo k nim mám osobní vztah, více méně v duchu minimalismu a dobrovolné skromnosti.

Zatím si nedovedu představit, že bych žila způsobem, který se bez peněz obejde úplně, i když představa je to lákavá. Cesta možná vede přes jejich nahrazení něčím méně "zkaženým". Vznikají místní měny, virtuální peníze, na jejichž principu fungují například skupiny LETS, u nás se tím zabývá třeba Alternativa zdola. Pro mě osobně je výměnná skupina zdrojem příjemných aktivit i zajímavých kontaktů, ale... Ale není to dotažené do konce. S běžnými penězi to má přece jen hodně společného. Mám pocit, že to člověka pořád drží ve starém přepočítávání, co z toho můžu mít. Beru to jako dobrou alternativu na cestě od anonymního placení za služby k osobnějším vztahům. Ale přece jen není nic lepšího, než mít takové přátelé, se kterými si vzájemně pomáháme bez zářezů na pažbě. Proto jsem byla nadšená, když jsem zjistila, že i u nás se podobný projekt nedávno rozjel. Přehodnotit lidské úsilí, zviditelnit a lépe ocenit i nelukrativní, nevýdělečné činnosti by mohl také základní příjem. Další zajímavé články v angličtině jsou například tady.

Myslím, že dnešní tempo přímo volá po zpomalení, možná až zastavení. Ta závratná rychlost je totiž dostupná jen dravým a silným, ale jak pomoct těm slabším, když se kolem nich jen mihneme? Jedním z příkladů může být jeden mladý německý pár, který takřka úplně bez peněz žije už několik let. Je pochopitelně terčem kritiky, ale určitě inspiruje jiné. Můj sen je vytvořit si kolem sebe prostor, ve kterém peníze nebudou určující hodnotou. A potom budu doopravdy bohatá.